Ilona Loubková se narodila 24.8.1963 v České Lípě.
První výtvarná díla vznikala na Vysočině pod vedením akademického malíře Miloslava Pečinky. Výtvarná studia absolvovala v letech 1982-1987 na PF v Hradci Králové, studium malby a kresby.
V posledních deseti letech se věnuje kromě malby olejem i dohledu nad projektovou přípravou rekonstrukce a stavby bytových domů (Projekt Petrovická 2010-2013, Projekt Květnická 2017-2019), a domů (Staré Ransko 2014-2017) s realizací vlastního designu interiérů i exteriérů. Malby a tisky pro soukromé salóny, studia (Identita) a kanceláře (Advokátní kancelář AK-Kratěnová).
Zabývá se malbou olejem, fotografií, prací s digitální vektorovou a rastrovou grafikou s využitím profesionálního kreativního softwaru na platformě Apple Mac, iPhone, iPad Pro. Vytváří digitální malbu a kresbu pro tisk. V současné době nechává tisknout grafické listy, výtvarná díla na plátno a na hliníkové desky s efektem broušeného nerezu, a navíc doplněnou malbou štětcem.
Náměty obrazů jsou květiny, příroda, lidé, architektura, technické objekty. Nedílnou součástí tvorby jsou portréty.
Realizace vzoru historické tapety na základě zachovalých fragmentů pomocí vektorové a rastrové grafiky pro pánský salónek zámku Stekník nedaleko Žatce. (2018-19).
Spolupráce s agenturou Gejzír (2015, 2020)
Agentura zajišťující produkci kulturních, společenských, firemních akcí a festivalů.
Galerie PRE, Na Hroudě 4, Praha 10
Mgr. Petr Pavel Šimáček 
PUTOVNÍ VÝSTAVA Frankfurt-Praha-Bratislava
Frankfurt-Praha-Bratislava
Frankfurt 20.02.2020
Praha 03.09.2020
Oldřich Vaňura, historik umění, soudní znalec v oboru starožitností, výtvarný teoretik; od roku 1992 působí v oblasti památkové péče jako památkář. Ve své profesní specializaci se zaměřuje na české novověké dějiny 17. a 18. Století, zejména na oblast náboženských a církevně správných dějin. Je uznávaným odborníkem na českou barokní kulturu, a to nejen se zřetelem k východočeskému regionu.
Obrazy malířky Ilony Loubkové jsou naplněny harmonických světem plným protikladných kontrastů, stínů a světel, ale též psychologického náboje a živočišných i rostlinných vjemů. Svět, který autorka často zobrazuje, je vyjádřením naplněné touhy umělce po duševní čistotě obrazu zobrazujícího vše, co souvisí s přírodou, krajinou a samozřejmě s nitrem člověka, kterého je potřeba vnímat v kontextu doby, člověka poněkud melancholicky laděného. Její malířská díla jsou tvořena z barevného spektra plného jasnozřivého procitnutí, z jisté vyvážené dokonalosti jednotlivých zobrazovaných artefaktů, které pak dotvářejí pocit téměř definitivního výtvarného díla modelujícího obraz božského klidu a lidské harmonie. Obrazy však nejsou dovedeny až do expresivního barevného náboje, ale působí rozvážně a důmyslně, jsou plné neutrálních světelných vjemů. Snad právě z těchto důvodů vystavovaná výtvarná díla jsou vhodnými náměty do současných interiérů moderních bytů našeho jindy neutěšeného a rozházeného věku, často esteticky obohacují nejen prostředí definované jako utilitární, ale prostupují a jemně zlidšťují přílišnou technizaci a disharmonii současné společnosti, která se najednou ocitla na pomyslném světodějném rozcestí. V její tvorbě lze totiž spatřit několik dominantních tematických motivů, které tvoří jistý pomyslný most zájmu nejen o výtvarné umění, ale především o skutečný život, všední jednoduché věci, přírodu, živočichy, v jejímž středu se objevuje člověk sám. Některé obrazy však zobrazují jedinečné artefakty, které jsou bytostně spojené s korunou rámu a vytvářejí téměř autentické, osobité a definitivní výtvarné dílo. Některé vícedílné obrazy zrcadlí dlouhotrvající hledání umělkyně a jsou výsledkem postupného zrání Ilony Loubkové, která výtvarně prošla poměrně složitým malířským vývojem, hledajíc oporu ve svých učitelích a hlavně však v každodenním životě, neboť ten je měřítkem opravdických, estetických a rovněž i etických hodnot lidského rodu. Vícedílné obrazy jsou zase vytvářeny jako dokonalá symbióza funkčnosti interiéru bytového prostředí, které tak výtvarnice důvěrně zná a dokáže jej harmonizovat. Její obrazové motivy jsou prodchnuty jedinečným vnímáním již často skoro zanikajícího času, postupné mizení matky přírody, okouzlujících a stále obdivovaných jednoduchých vegetabilních prvků, které skládají obrazy květin jakoby do mozaiky. Na konci tohoto absolutního rytmizovaného řetězce pozvolného uhasínání všehomíra je však obětí sám člověk… A proto je dnes dobré se zastavit u malířských životadárných motivů Ilony Loubkové, zasnít se nad jejími čistými obrazy, zahledět se do jejich jinotajných tónů a docela zkoumat hluboké nitro, aby člověk sám pochopil skutečně hodnoty nejen výtvarného projevu, ale též se pokusil zjistit opravdové hodnoty lidského bytí.
Paintings by Ilona Loubková are filled with a harmonious world full of contradictory contrasts, which include not only shadows and lights, but also the psychological drive and animal and plant perceptions. The world that the author often depicts is an expression of the artist filled with a desire for spiritual purity of the painting reflecting everything related to nature, landscape and of course the heart of the person who needs to be viewed in the context of the times, the person somewhat melancholy tuned.Her paintings are composed of the color spectrum full of the clairvoyant awakening, her paintings are composed of the certain balanced perfection of the individual reflecting artifacts, which then complete the feeling of almost definitive artwork of modeling image of the divine peace and human harmony. The paintings, however, are not brought to the final expressive color drive, but act calmly and thoughtfully, they are full of light neutral perceptions. Perhaps for these reasons, the exhibited works of art are the good subject matter in contemporary interiors of modern apartments with our usual dismal and disarranged age, often aesthetically enrich not only the environment defined as utilitarian, but penetrate and gently humanizes excessive technicality and disharmony contemporary society, which suddenly found itself on the imaginary Epoch crossroads. Her work can be seen is a few dominant thematic motifs, which make up some imaginary bridge of the interest not only in the fine arts, but in the first place about the real life, everyday simple things nature, animals, the center of which appears the inner person. Some paintings, however, show unique artifacts that are fundamentally associated with the crown of the frame and create almost authentic, distinctive and definitive work of art. Some multipart paintings reflect the prolonged search of the artist and they are the result of the gradual maturing Ilona Loubkova who visually gone through a relatively complicated painterly development, looking for support in her teachers and especially in everyday life, as this is a measure of the real aesthetic as well as the ethical values of the human race. Multipart paintings are again created as a perfect symbiosis of functionality housing interior environment that is familiar to the artist and can be harmonized. Her pictorial motifs are imbued with a unique perception, has often almost merging time, the gradual disappearance of mother nature, charming and always admired vegetable simple elements that compose images like flowers in a mosaic. At the end of absolute rhythmical strings of the gradual extincion of universe, however, the person is the victim. For this reason, today is a good day to take the oportunity to experience these life-giving motives by Ilona Loubková, to journey with her through her work, daydream over her pure images and stare into their allegorical tone. Through this parallel journey of the physical and intangible landcape, one can discover what lies beneath the surface of the physical landscape of the artist’s work, understanding the real value not only of artistic expression, but also to determine the true value of the human being.
„Vážení milovníci současného netradičního umění, dovolil bych si Vás pozvat do Galerie PRE-agentura Gejzír, abyste si prohlédli podmanivě jinotajnou uměleckou tvorbu malířky Ilony Loubkové. Když se porozhlédneme po vystavených šedesáti dvou výtvarných dílech, můžeme směle konstatovat, že je zde vystaveno téměř všechno, co v době dávno minulé, ale i v současnosti, umělkyně vytvořila, hledajíc harmonii světa, hluboce pociťovanou vnitřním prožitkem uměleckého díla. Osobité zobrazení vegetabilních motivů rozkvetlých a zvětšených květin v podobě originálně zobrazených diadémů s téměř rytmicky zobrazenými barevnými vjemy působí na pozorovatele téměř psychologicky dokonale a utvrzuje jej, že se nachází v prostředí zcela chrámovém. Atmosféru velkoformátových malířských děl jako obrazy modrofialová pivoňka, zelená, či bílá lilie nebo modrozelená lilie poskytuje vnímateli nejen hlubokou pokoru před královským majestátem ikonograficky výjimečných květin ve světě křesťanské liturgie, které ideově a esteticky mohou ovládnout ty nejnáročnější interiéry soukromých hal, ale i společenských místností jako jsou ostatně výstavní prostory této vkusné architektonicky řešené a oduševněle prosté galerie. Objevné a objemné harmonické ztvárnění témat portrétů a rostlin v jejich dokonalosti vytváří barevnou a kompoziční vyváženost, ve snaze zjemnit a tím tak trochu zlidštit touhu člověka po přírodě a tím po volnosti. Nově a osobitě objevovaná témata možno rozdělit do dvou základních okruhů: portrét osobností, v jejichž tvářích se objevuje skutečná duše zobrazovaného se všemi plastickými detaily, které posouvají dílo do rozměrného prostoru na rozdíl od fotografií. Vedle toho před námi jsou zobrazeny často opomíjené a jedinečné motivy královských květin, zosobněné čistou lilií. Lilie častou doprovázejí především světice do nebeského prostoru, jež je však zároveň základem kolébky života na Zemi. Jako technika v těchto artefaktech dominuje hlavně olejomalba, která všechny snahy po dokonalosti uměleckého díla očišťuje a též povznáší nejvýše. Použita je zde i další výtvarná reprodukční technika – tisk, chráněný antireflexním sklem, ale i další malířské postupy jako například plastická malba vytvářená pomocí textilie a silných gelů pro modelaci prostorových efektů. Materiálem pro rámec výtvarných děl je dominantní tradiční plátno, které je skutečně ozdobou každého malíře, ale též sololit, sklo a textilie – umělé hedvábí. Snad právě pro mnohočetnost technologií a postupů ve výtvarném projevu Ilony Loubkové a díky ideově harmonickému působení definitivních uměleckých výtvorů musíme tvorbu vnímat pozitivně. Prostřednictvím svých výtvorů pozorovatelům umění autorka předkládá k zamyšlení i aktuální a palčivé otázky současnosti. V tom se objevuje nejen výsostné výtvarné hledisko malířských děl, ale též vnitřní psychologický náboj prožitku, který nám všem tak intenzivně v současném umění chybí. V tvorbě Ilony Loubkové se totiž objevuje nejen skutečný osobní postoj a citlivá duše umělkyně, ale též duše pedagoga a především ženy, neboť z tohoto díla vyvěrá především intimní krása, ženskost, něha i cit pro zobrazované detaily subjektů vnímaného světa. V tom všem je totiž aktuální všeobjímající aspekt současné umělecké tvorby Ilony Loubkové a za to jí patří úcta a dík.
Právě nově vytištěný katalog poutavým způsobem rozvíjí a doplňuje nedávno otevřenou výstavu, která vskutku ukazuje na umělkyni, která se snaží v součinnosti s bytovými architekty doplnit a ozvláštnit interiéry našich bytů a tím hledat krásu kolem sebe, neboť bez ní by byl svět bez emocí a jednotvárný. Objevné je u ní vnímání světa v jeho barevné a kompoziční vyváženosti, ve snaze jej zjemnit a tím tak trochu zlidštit,“ uzavírá svůj příspěvek PhDr. et Mgr. Oldřich Vaňura.
Hledání pocitu radostí života v současném neznámém světě
Současná část výtvarné tvorby malířky Ilony Loubkové intuitivně a bezprostředně reaguje na dnešní neočekávané a křehké změny myšlenkového světa, nad kterým rozprostřely perutě černé labutě. Uměleckou činnost výtvarnice první poloviny dvacátých let 21. století reprezentuje nový cyklus malířských děl s náměty neveselých i veselých šašků a klaunů, jinotajný chval staletého bláznovství, který se objevoval a stále se objevuje vždy, když je nutné svět lidí proradostnit, uklidnit a hledat cesty z bludného kruhu zneklidněné společnosti.
V českém kulturním životě byli vždy umělci velmi citliví na tyto směry, hojné příklady podobných snah všeobecně známe. Výrazný kritik a estét první třetiny 20. století v českém kulturním prostředí, F. X. Šalda, byl fascinován a doporučoval uzdravit nemocný svět násilí tajemným světem maringotek s klauny a šašky. Snažil se tímto prvkem oživit víru v lidství, dobrotu, toleranci, a věřil v moderní život společnosti v dobách válečných, snažil se blahodárně působit na psychiku člověka a léčit jeho zraněné nitro. Odkazem tajemného světa klaunů a šašků se inspirovali přední čeští výtvarníci – Josef Čapek, František Tichý, Vojtěch Tittelbach, Jan Bauch, a také novinář, fejetonista a spisovatel Eduard Bass. I dnešní umělci se snaží uzdravovat tímto lékem strádající společnost. Příkladem může být hudebník a herec Štěpán Kozub a jeho rozporuplný svět prodchnutý sarkasmem, vulgarismy, ironií, ale i léčením ducha inteligentním jinotajným humorem.
Také umělecká tvorba Ilony Loubkové se snaží přispět nejen k nastavení zrcadla společnosti, ale též ji již uzdravovat svým specifickým a křehkým přístupem výtvarného pojetí děl. Výtvarně dokonalé múzy předložených obrazů dávají tušit, že k nám promlouvají přihlížející šašci, komedianti a klauni, snaží se oživovat a zjemnit mnohdy neklidný obraz reálného světa lidí, který jakoby byl vytržen z prastarého rámu opakujících se neočekávaných událostí, které se již někdy objevovaly a byly považovány za extrémní odchylky, a najednou nelogicky sehrály mnohem větší roli než běžné každodenní starosti.
Cyklus obrazů klaun TRILOGYIII 2025, Klaun, Práce pro šaška, Trilogie Klaun připomínají tak trochu absurdní divadlo světa, kdy divák při pohledu na tvář herce – klauna – zpozorní a uvědomí si nevyzpytatelnost a tragiku doby.
Výtvarné dílo Klaun TRILOGYIII 2025 je kompozičně rozděleno do několika rovin, do dvou zdánlivě nesourodých světů, které se však navzájem ovlivňují a tím i harmonizují.
Ve fantasticky promyšleném a vizuálním světě obrazů Ilony Loubkové se totiž naplno objevují kontrasty skrytého harmonického i rozpolceného všehomíru, všeobjímajícího a zlomeného lidství, prosyceného dary života, nádherného, okázalého, ale též propastně skromného a neokázale obyčejného prostředí. V obrazech se objevuje křehká umírněnost a čistota i střízlivost barevných prvků rozmanitého i rozmařilého tvarosloví kresebných a citlivě vedených linek, atypických a nečekaných zákrut, světelných a potemnělých plasticky dokonale vyhlížejících detailů jednotlivých předmětů, ideálů lidských muskulatur, které oslňují nejednoho pozorovatele barevně umírněných a vyvážených výtvarných děl. Do tohoto zcela jedinečného a duchovně promyšleného trochu romanticky laděného světa malířky proniká nepatrnými paprsky mnohdy skrytá tesknivá i neveselá souhra okamžité proměnlivosti a pomíjivosti času i prostoru, neboť vše neustále plyne, nic není věčné, vše je podřízeno nekonečnému vesmíru a člověk jen jen pouhý poutník a stín přeludu.
V jejím díle lze vysledovat i motivy a prvky, které neustálé jitří vnitřní obavy vnímatelovy i jeho nejistoty, neboť prchavý okamžik života je tu, chronos nám nekompromisně počítá čas a jsme jen na procházce v tomto kvapném a chaotickém světě.
Všechny výtvarné projevy autorčiny stále sjednocuje nezlomný a pečlivý životní dar přesnosti a touhy po stále větší dokonalosti projeveného systému. Nekompromisní uplatnění zlatého řezu je přítomno v celém jejím výtvarném projevu. Právě do tohoto prostředí klaunů pronikají často skryté jinotaje motivů z dřívějších dob výtvarné tvorby umělkyně, tváře známé i neznámé, rodinní příslušníci a důvěrní přátelé, kteří Ilonu provázejí celým životem.
Oproti tomu další významná část dvacátých let 21. století v umělecké tvorbě Loubkové je jakýmsi odreagováním od reálného života společnosti, jehož výsledkem je produkce jemných hedvábných šátků, jež je prodchnuta dekorativním optimismem, vírou v život člověka. Uplatňují se zde mnohé motivy dalekých světů, pestrobarevných dekorativně působivých a rozkvetlých květů. Rozmanitě působivé kompozice však vyvažuje všudypřítomné plastické světlo a potemnělý stín, neustálé působící kontrasty, které stále oslovují a vtahují do děje diváka, a též k němu neustále promlouvají jemně citové a hluboce prosycené myšlenky.
Okouzlující motivy na jemném hedvábí jsou logicky promyšlené zobrazováním krásných a elegantních tváří žen, usměvavých a radujících se mladých dívek, mužných portrétů mužů, rozmanitých lidských ras z celého světa s detailně kresebně výraznými tvářemi, detaily moderních a starobylých architektur, které se navzájem prolínají, vytvářejí kontinuitu starých a moderních civilizací. Proti tomu stojí rychlý a moderní svět techniky, technické součástky ozubených kol a dalších částí motorek až po dekorativně působivých drahých i obyčejných částí oděvů až po elegantní i sportovní obuv. Zdánlivě nelogické věci se stávají jistým harmonickým prostředkem k bohaté dekorativnosti promyšlených kompozic, které působí vyváženě, dynamicky, prostorově a spojují se tak v jeden jinotajný celek.
Současná produkce dvacátých let 21. století výtvarnice Ilony Loubkové zajisté oslovuje mnohé vnímatele dychtíc po neotřelém, důmyslném, jemném, originálním, čistém a novátorském výtvarném přístupu. Umělkyně dokázala během poměrně krátkého časového uměleckého období dosáhnout dokonalé výtvarné i osobité souhry, která se objevuje v tomto dnešním chaotickém a tesknivém světě velice vzácně, a o to více bychom k ní měli mít pokoru a vážit si jí. Z jejího výtvarného snažení pramení především touha po důkladném přemýšlení, aby pozorovatel před jejími díly pokorně postál, zamyslel se a hledal uklidnění v duši. Jejím životním východiskem a osobním vyznáním je předání kapky pocitu krásna, uměřené harmonie a stále živoucích podnětů všem lidem dobré vůle. Tak jako ona sama hledá bezpečí rodiny a důvěrných přátel, ve své tvorbě nás uvádí do tajemného a neznámého světa umění, do rajského světa Amazonie, do pocitu bezpečí a tajů, do archy Noemovy.
Oldřich Vaňura, PhDr. Mgr. et Mgr. (*1961)
Oldřich Vaňura, historik, historik umění, památkář, vysokoškolský pedagog, výtvarný teoretik; od roku 1992 působí v oblasti památkové péče jako památkář; od roku 2005 též jako vysokoškolský pedagog a od roku 1995 znalec pro obor ekonomika, odvětví cena a odhady se specializací starožitnosti a od roku 2014 v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací výtvarné umění a sakrální předměty, a v oboru školství a kultura, odvětví výtvarné umění se specializací výtvarné umění a sakrální předměty. Ve své profesní činnosti se především zaměřuje na české novověké dějiny 17. a 18. století, zejména na oblast náboženských a církevně správných dějin i dějin Prahy. Je uznávaným odborníkem na českou barokní kulturu, a to nejen se zřetelem k východočeskému regionu.
